Virtuální řidiči na vzestupu – autonomní vozidla mění budoucnost dopravy
Kolo bylo vynalezeno přibližně před 5 000 lety a od té doby řídil vozy a povozy vozka, v posledních asi 100 letech jeho hlavní roli převzal řidič nákladního motorového vozidla. V budoucnu by se však do provozu měli zapojit takzvaní „virtuální řidiči“.
V uplynulých letech vědci na základě umělé inteligence trénovali speciálně vyvinuté algoritmy, které jsou už dnes schopné bezpečně řídit auto v běžném silničním provozu. Tyto algoritmy jsou zásobovány nejrůznějšími daty ze senzorů. Moderní sériově vyráběná vozidla jsou za tímto účelem vybavena dalšími senzory, jako jsou LiDAR, radar, kamery a mikrofony, které poskytují podrobné informace o dopravní situaci. Na základě těchto dat a naučených dopravních vzorců činí „virtuální řidič“ autonomně – tedy bez další lidské podpory – rozhodnutí potřebná k řízení vozidla na silnicích. Nejlepší algoritmy umělé inteligence již dosáhly úrovně bezpečnosti, která statisticky převyšuje průměrnou lidskou řidičskou populaci.
Na základě těchto výsledků se minulém roce v USA podařilo v oblasti autonomního řízení v praxi realizovat důležitý krok: od července 2024 může každý v San Franciscu využít samořídící taxi. Poprvé v historii dopravy tak došlo k volně dostupné přepravě z bodu A do bodu B bez lidského řidiče ve větším veřejném prostoru. Dosud se v sériově vyráběných vozidlech používají pouze asistenční systémy, které umožňují autonomní jízdu na úrovni 3. To znamená, že řidič osobního vozidla může krátkodobě sundat ruce z volantu, aby krátce vyřešil jinou záležitost. Musí být ale kdykoli schopen znovu převzít kontrolu nad vozidlem.
Rozdělení do různých úrovní pomáhá určit stupeň automatizace vozidla. Stupnice se pohybuje od 0 do 5: na úrovni 0 jezdí řidič bez jakékoli asistence, zatímco úrovně 1 a 2 spoléhají na asistenční systémy a částečnou automatizaci, jako je adaptivní tempomat s varováním před opuštěním jízdního pruhu. Úroveň 5 je plně autonomní, jezdí bez řidiče.
Robotické taxíky dceřiné společnosti Googlu Waymo v San Francisku nyní dosáhly čtvrté úrovně autonomního řízení. Ve vymezené oblasti se vozidlo obejde zcela bez lidského řidiče. Pokud nastane situace, kdy virtuální řidič nezvládne řízení, zajede na bezpečné parkovací místo a lidský teleoperátor mu na dálku poskytne potřebnou podporu. Po dlouhé testovací fázi jezdí od loňského léta zhruba 250 taxíků Waymo po celém San Francisku jako volně dostupná služba. Stačí se objednat přes aplikaci, nastoupit a virtuální řidič v plně elektrickém Jaguaru pohodlně a bezpečně dopraví cestujícího do cíle. V současné době se služba postupně rozšiřuje i do dalších amerických měst. Tímto reálným komerčním provozem Waymo dokázalo, že virtuální autonomní vozidla se v budoucnu stanou součástí dopravní reality.
Autonomní kamion ve vývoji
Na vývoji virtuálních řidičů kamionů pracují v USA také startupy, jako je Kodiak a Torc Robotics, dceřiná společnost Daimleru. V příštích dvou letech budou na prvních dálničních trasách v Texasu jezdit tahače s návěsy zcela autonomně a bez bezpečnostních řidičů. Zaměří se na přepravy „hub-to-hub“ mezi dvěma logistickými centry v blízkosti dálnice. Provideři jsou přesvědčeni, že do té doby vyřeší technologické výzvy pro jízdy kamionů na úrovni 4 v praxi.
Je to reálné? Ano, pro jednotlivé přepravy po dálnici za definovaných podmínek v zásadě ano, což potvrdily zástupci oddělení výzkumu a vývoje DACHSER Corporate Research & Development během návštěv v USA. Speciální situace, jako jsou například obtížné povětrnostní podmínky s hustým sněžením, však zatím autonomní vozidla s virtuálním řidičem v současné době v praxi nezvládají.
Největší překážkou rychlého zavedení autonomního řízení jsou však obrovské počáteční investice potřebné pro časově náročný výcvik umělé inteligence.
I pro jednotlivé dálniční úseky je třeba absolvovat velké množství tréninkových kilometrů, což znamená, že vytvoření velkého počtu praktických virtuálních řidičů kamionů úrovně 4 pro nejrůznější americké dálnice bude pravděpodobně trvat celé desetiletí. Atraktivita investic do této technologie, a tím i rychlost dalšího rozvoje v silniční nákladní dopravě v USA, závisí především na dvou faktorech: na rostoucím nedostatku řidičů a na již tak poměrně vysokých a rostoucích nákladech na pracovní sílu.
Vývoj v USA by však mohly zpomalit nehody autonomních vozidel, kterým se nedá stoprocentně zabránit, a z toho vyplývající politické a právní reakce na federální úrovni nebo v jednotlivých státech.
Globální výzkum a využití v logistice
Autonomní automobily, autobusy a nákladní automobily se vyvíjejí a testují také v Asii, zejména v Číně. Zdá se, že v tomto směru vedou společnosti jako Baidu, BYD a Pony.ai. Ačkoliv Mercedes-Benz také uvedl, že v Pekingu testuje řízení úrovně 4 pro osobní automobily. Chybí však spolehlivé informace o aktivitách různých poskytovatelů v Asii, včetně podrobností o dosažených výsledcích a bezpečnostních standardech.
V Evropě v současné době probíhají pouze ojedinělé aktivity týkající se autonomního řízení. Provideři mají k rozsáhlému nasazení autonomních osobních nebo nákladních automobilů na úrovni 4 ještě daleko. Především chybí investoři pro nákladný výcvik modelů umělé inteligence. Dříve nebo později však bude kvůli rostoucímu nedostatku řidičů využití této technologie nezbytné i u nás, aby byla v budoucnu zaručena efektivita logistiky a byznysu vEvropě. Otázkou zůstává, zda se pak Evropa bude muset spolehnout na řešení z USA či Asie, nebo zda budou evropské firmy v nabídce autonomních nákladních vozidel mít také své slovo.
Přes veškeré nadšení z technologií budoucnosti je třeba také poznamenat: virtuální řidiči nejsou plnohodnotnou náhradou svých lidských kolegů. Pouze na vybraných dálkových přepravních trasách typu hub-hub by modely s umělou inteligencí mohly, a to nejdříve za deset let, v Evropě převzít náročnou práci řidiče kamionu. V mnoha dálkových a regionálních přepravách však rozmanité úkoly přesahují možnosti řidiče s umělou inteligencí. Kromě řízení vozidla ve složitých dopravních situacích sem patří také činnosti, jako je zajištění nákladu v ložném prostoru, vykládka a doručení zboží a v neposlední řadě osobní kontakt s odesílatelem a příjemcem přepravovaného zboží. To v dohledné době nemůže převzít algoritmus umělé inteligence. Proto budou lidé i nadále hrát v logistice rozhodující roli, ale budou doplněni virtuálními kolegy, kteří pomohou zmírnit drastické důsledky demograficky vyvolaného nedostatku kvalifikované pracovní síly a řidičů.
Autor: Andre Kranke, Head of Corporate Research & Development skupiny DACHSER